Osobní bankrot

Osvobození dlužníka od plnění pohledávek

Důvodem k absolvování oddlužení u dlužníka je možnost osvobození od nutnosti splácet neuhrazené dluhy.

K osvobození může dojít na návrh dlužníka potom co řádně splní podmínky oddlužení.

Řádným splněním oddlužení je oddlužení, na jehož základě:

• byli uspokojeni nezajištění věřitelé alespoň v rozssahu 30% svých přihlášených pohledávek, pokud se nedohodli s dlužníkem na nižším uspokojení a
• zároveň dlužník plníl řádně a včas veškeré další povinnosti podle schváleného zpusobu oddlužení.V takovém případě insolvenční soud dlužníka na jeho vlastní návrh osvobodí usnesením od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení a dále pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo (např. pohledávky přihlášené opožděně, pohledávky přihlášené ve výši přesahující o více jak 50 % jejich skutečnou hodnotu, popřené pohledávky co do pravosti), a pohledáveky, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly, ačkoli být měly. Takové osvobození se vztahuje i na pohledávky ručitelů a jiných osob, které měly vúči dlužníkovi pro takové pohledávky právo postihu.

Ne vždy je dlužník schopen ovlivnit způsob zpeněžení majetku, popřípadě výši příjmů tak, aby bylo dosaženo alespoň minimální výše uspokojení nezajištěných věřitelů předpokládané zákonem. Insolvenční soud v takovém případě může dlužníka na jeho návrh od placení pohledávek osvobodit, přestože nedošlo k předpokládanému uspokojení nezajištěných věřitelů. Podmínkou je, že dlužník takový stav nezavinil a v oddlužení byli věřitelé uspokojení alespoň v takové míře, které by se jim dostalo v konkurzu. Takové osvobození bude připadat v úvahu zejména v případech dlužníků spotřebitelů, kteří jsou nemajetní a kteří plnili splátkový kalendář.

Osvobození dlužníka od pohledávek neznamená jejich zánik. Věřitelům i nadále pohedávky zůstávají ve formě naturální obligace, osvobození ale brání věřitelům pohledávky uplatnit u soudu. Není vyloučeno, aby při zjištění závažných skutečností, které spočívají v podvodném jednám dlužníkaka nebo spáchám trestného činu dlužníka, kterým byl ovlivněn průběh oddlužení, bylo osvobození soudem následně odejmuto nebo aby ze zákona zaniklo. Podmínky odejmutí osvobození soudem a zániku osvobození jsou upraveny v paragrafu 417 insolvenčního zákona.

S otázkou osvobození dlužníka od pohledávek při způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře souvisí otázka motivace dlužníka k plnění splátkového kalendáře. Tato motivace není absolutní a to muže vést ke snížení výtěžnosti tohoto způsobu oddlužení. Pro dlužníka jsou rozhodující jen dva limity, a to doba pěti let a uspokojení věřitelů ve výši alespoň 30 %. Z textu zákona vyplývá$, že doba pěti let je neměnná, ledaže dlužník uhradí 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů. V takovém případě vezme soud splnění oddlužení na vědomí rozhodnutím. Dlužník je tak ve své motivaci omezen právě hranicí 30 % uhrazení pohledávek nezajištěným věřitelům a nemá motivaci zmíněnou hranici překročit, protože je povinen všechno nad rámec příslušného minima odevzdávat nezajištěným věřitelům. Jakékoli jeho nadstandardní úsilí tak má význam jen pro věřitele, i když zákon dlužníkovi ukládá vykonávat příměřenou výdělečnou činnost, tak není jasné, jak mohou splnění této povinnosti soudy posuzovat.